September 2013

Rádobyodvykačka

16. september 2013 at 21:07 | Mrs.Discipline
Zdravim :)
~ Tak nějak vám asi dlužím vysvětlení, co? Jsem v "léčebně" už sedmým dnem. Ty uvozovky pro to, že to neni Motol (ačkoliv i ten mi byl doporučován), ani nic podobnýho, ale klasická nemocnice, dětské oddělení. Režim je takový, že je snídaně 7:00, svačina 9:30, oběd 11:00, svačina 14:30, večeře 17:00 a já mám navíc i druhou večeři 19:00. Povinně musím sníst minimálně polovinu porce (ačkoliv kromě obědů sním většinou všechno) a to, co s ním si zapíšu do notýsku (jak v první třídě ^^) a nechám podepsat od sester, které jsou všechny moc milé. Po každém jídle musím hodinu sedět na takové pohovce/kuličkových pytlích, aby na mě sestry viděly, že prosě nezvracím. Tuto dobu většinou využívám ke čtení, nebo učení/přepisování učení. Jinak tu máme úplně volný program. Je tu telka, spousta jak stolních, tak karetních her, lego. Malé děti. Já, jako zapřísáhlá odpůrkyně všeho pod stopadesát centimetrů, která by všechny tyhle tvorečky samárukasamánoha na potkání dekapitovala, je miluju. Teda, některý. Ale ta energie, to je neuvěřitelný! Teď tu se mnou ten tejden byl desetiletej chlapeček s cukrovkou a.. Je to můj idol, fakt. Taky jsem si je pěkně zotročila, někdy si nechávám dělat masáš, jindy česat vlasy a když chtějí, tak s nima hraju třeba sázky a dostihy, nebo podobný "akčňáky". Mimo jiné je tu odpoledne denně i družina, kde se můžou vyrobit různý blbosti (teda jo, je to spíš pro menší, já jim spíš pomáhám a tak..) a dopoledne.. No, prostě paní Jana, která tu s nemocnýma dětma maluje na plátno, co se pak nechá zarámovat a postupně se to přiává do putovní výstavy - no neni to boží nápad? Ona je navíc taková klidná, optimistická.. Je až neuvěřitelný, kolik energie do toho dává a jak je schopna vás přimět tu energii vrátit. A konečně se taky jednou vyjádřit i jinak, než obyčejnými slovy.